Než půjde Vaše dítě do školky

Mluvte s dítětem o tom, co se ve školce dělá a jaké to tam je.
Mluvte s dítětem o tom, co se ve školce dělá a jaké to tam je. Můžete si k tomu vzít obrázkovou knížku nebo si popovídejte s dítětem, které do školky už chodí (mělo by tam ale chodit rádo, aby se vaše dítě nevystrašilo barvitým líčením zlých zážitků). Vyhněte se negativním popisům, jako „tam tě naučí poslouchat“, „tam se s tebou nikdo dohadovat nebude“ apod.

Zvykejte dítě na odloučení
Zvykejte dítě na odloučení. Při odchodu např. do kina láskyplně a s jistotou řekněte, že odcházíte, ale ujistěte dítě, že se vrátíte. Dítě potřebuje pocit, že se na vás může spolehnout. Chybou je, vyplížit se tajně z domu. Dítě se cítí zrazené a strach z odloučení se jen prohlubuje.

Veďte dítě k samostatnosti
Veďte dítě k samostatnosti zvláště v hygieně, oblékání a jídle. Nebude zažívat špatné pocity spojené s tím, že bude jediné, které si neumí obléknout kalhoty nebo dojít na záchod.

Dejte dítěti najevo, že rozumíte jeho případným obavám z nástupu do školky
Dejte dítěti najevo, že rozumíte jeho případným obavám z nástupu do školky, ale ujistěte ho, že mu věříte a že to určitě zvládne. Zvýšíte tak sebedůvěru dítěte. Pokud má dítě chodit do školky rádo, musí k ní mít kladný vztah. Z toho důvodu nikdy školkou dítěti nevyhrožujte (dítě nemůže mít rádo něco, co mu předkládáte jako trest) – vyhněte se výhrůžkám typu „když budeš zlobit, nechám tě ve školce i odpoledne“.

Pokud bude dítě plakat, buďte přívětiví, ale rozhodní
Pokud bude dítě plakat, buďte přívětiví, ale rozhodní. Rozloučení by se nemělo příliš protahovat. Ovšem neodcházejte ani narychlo nebo tajně, ani ve vzteku po hádce s dítětem.

Dejte dítěti s sebou něco důvěrného
Dejte dítěti s sebou něco důvěrného (plyšovou nebo oblíbenou hračku, šátek).

Plňte své sliby
Plňte své sliby – když řeknete, že přijdete po obědě, měli byste po obědě přijít.

Udělejte si jasno v tom, jak prožíváte nastávající situaci vy.
Udělejte si jasno v tom, jak prožíváte nastávající situaci vy. Děti dokážou velmi citlivě poznat projevy strachu u rodičů. Platí tu, že zbavit se své úzkosti znamená zbavit dítě jeho úzkosti. Pokud máte strach z odloučení od dítěte a nejste skutečně přesvědčení o tom, že dítě do školky dát chcete, pak byste měli přehodnotit nástup dítěte do školky. Případně se dohodněte, že dítě do školky bude vodit ten, který s tím má menší problém.

Za pobyt ve školce neslibujte dítěti odměny předem.
Za pobyt ve školce neslibujte dítěti odměny předem. Dítě prožívá stres nejen z toho, že je ve školce bez rodičů a zvyká si na nové prostředí. Přidá se strach z toho, že selže a odměnu pak nedostane. Samozřejmě – pokud den ve školce proběhne v pohodě – chvalte dítě a jděte to oslavit třeba do cukrárny nebo kupte nějakou drobnost. Materiální odměny by se ale neměly stát pravidlem, dítě by pak hračku vyžadovalo každý den.

Promluvte si s ředitelkou, popř. s učitelkou.
Promluvte si s ředitelkou, popř. s učitelkou o možnostech postupné adaptace dítěte – s dítětem ze začátku můžete jít do třídy, dítě může jít jen na dvě hodiny apod.

Milá maminko, milý tatínku,

Vaše dítě dospělo do věku, ve kterém může začít navštěvovat mateřskou školu. Jistě si v této souvislosti kladete řadu otázek, a proto jsme se rozhodli připravit pro Vás několik informací, které Vám umožní lepší orientaci v novém prostředí. Mnohé z toho, co bude dále řečeno, nepochybně víte a znáte, ale protože nám dospělým je již cizí pohled na svět dětskýma očima, pokusíme se Vám poodhalit, jak přechod z rodiny do mateřské školy vnímají děti.

Adaptace dítěte na prostředí MŠ

Pokusme se představit si situaci, když jsme poprvé nastupovali do nového zaměstnání. Jistě se nám hlavou honila řada otázek: Co budu dělat? Jací budou kolegové? Zvládnu to? Stává se nám to vždy, když nás čeká něco nového, neznámého. Dítě je v této chvíli ve stejné situaci, ale neumí své obavy vyslovit. A přestože se často do školky těší, nejistota v něm zůstává.

Abychom omezili nepříjemné pocity na minimum, procházejí všechny děti v naší MŠ tzv. adaptací. Co to znamená? Má-li si dítě bez problémů zvyknout na nové prostředí, potřebuje k tomu určitý čas. Každé dítě je jiné, a proto i doba „zvykání“ je různě dlouhá, obvykle je to 6 týdnů. V této době musí malý človíček vyřešit spoustu úkolů, aby mohl poprvé v životě zůstat delší dobu sám, bez maminky, jinde než doma a přitom být spokojený a cítit se bezpečně.

Nejprve dochází dítě do školky s maminkou, hrají si spolu a asi po hodině společně odcházejí domů. V této fázi adaptace hledá dítě odpovědi na otázky: Co tady budu dělat? Proč tu jsem? Jaká je paní učitelka? S čím si budu hrát? Můžu si to půjčit? Seznamuje se s prostředím třídy, s novými kamarády a paní učitelkou. Maminka si hraje se svým dítětem, spolu s ním si prohlíží prostory mateřské školy, vybavení třídy. Maminka tak pomáhá učitelce dítě poznat a sblížit se sním.

Postupně se doba pobytu v MŠ prodlužuje a přichází den, kdy maminka může bez obav na chvíli odejít a dítě zůstává ve třídě samo. Hlavičkou mu zase letí spousta otázek, které starší děti říkají nahlas: Kde je maminka? Proč tu není se mnou? Vrátí se? Na tyto otázky je potřeba nejen odpovědět, ale dítě se musí o pravdivosti odpovědí přesvědčit. Navíc poprvé v životě se setkává se situací, kdy není středem pozornosti, protože ve třídě je více dětí a jen jedna paní učitelka.

Jakmile získá povit bezpečí, je sebejisté a spokojené. Pokud získalo pocit bezpečí a pohody v MŠ, jestliže už samo obědvá, nadchází poslední fáze adaptace, tj. zvyknout si na myšlenku, že bude spinkat jinde než ve své postýlce. Tento úkol bývá pro děti velmi obtížný a je potřeba je na jeho zvládnutí dobře připravit. Maminka i paní učitelka budou s dítětem dopředu mluvit o tom, že taková situace nastane, je dobré pomoci mu vybrat hračku do postýlky a pyžamko. Měli bychom společnými silami vytvořit takovou atmosféru, aby se Vaše dítě těšilo na den, kdy bude ve školce poprvé spinkat. Teprve ve chvíli, kdy dítě odchází se samozřejmostí do postýlky, spokojeně z ní vstává a odchází si hrát, můžeme prohlásit, že je adaptace úspěšně u konce.